Volba na letošní dovolenou padla do oblasti rakuského Schladmingu. Při hledání ubytování jsme vyžadovali aby hotel byl partnerským ubytovacím zařízením Sommer card.
Nakonec naše volba padla na hotel JUFA SCHLADMING . Rezervaci jsem udělala přes cestovní agenturu NA CESTY. Zájezd byl přes rakouskou cestovku Billa reissen ITSBILLA
Cesta z Mikulova do Schladmingu trvala i s přestávkami nějaké čtyři hodiny ( 370 km). Hotel je přímo v centru, tak ten jsme našli rychle.Měli jsme rodinný pokoj, to znamená dva pokoje k dispozici. Ivča měla svůj pokojíček. Vše čisté, každý den úklid, čisté ručníky.
Stravování bylo také ok. Snídaně formou švédských stolů. Večeře. Výběr ze dvou jídel (jedno z nich bylo vegetariánské) + salátový bar a k tomu dezerty a nealkoholické pití. My byli spokojeni.
2.den
TALBACHKLAMM odkaz
ráno konečně neprší, ale mraky jsou naducané, vidět není téměř nic. Tak po snídani rychle volíme soutěsku začínající přímo ve Schladmingu. Je to Talbachklamm taková zahřívací procházka podél řeky Talbach. Tedy žádné žebříky, je to cesta vhodná i pro kočárky. Na konci je hospůdka. Dáváme kafe, Ivka se vyřádí na hřišti a jdeme další červenou po loukách zpět do Schladmingu. Odpolene je počasí už opravdu pěkné, vidíme na okolní kopce. Podél cesty sbíráme borůvky, maliny, lesní jahody. Pohodička. V centru ještě cukrárna a jdeme zpět na hotel.
3.den
RIESACH WASSERFALL odkaz
počasí vypadá podstatně líp. Jde vidět i modrá obloha a sluníčko. Ráno vyrážíme směr Untertal na RIESACH WASSERFALL. Čeká nás nejvyšší vodopád Štýrska (140 metrů). Na parkovišti jsme v devět ráno páté auto. Nikde ani živáčka vyrážíme. Cesta je to úžasná. Žebříky, lávky, jištěné řetězy, zábradlím. Vhodné i pro děti, jen chce dávat pozor kam člověk šlape. Po celou cestu hučí voda, výhledy nádherné. Zhruba v první třetině přetíná soutěsku most dlouhý 50 metrů. Docela adrenalin, most se pod nohama hýbe....byla jsem ráda že jsem na druhé straně. Tato jištěná cesta nás zavede až k jezeru Riesachsee, trvá nám to dvě hodiny. Před jezerem se vyloupne krásná malá hospůdka Gfolleralm /1357 metrů nad mořem/. No něco úžasného. Ivča si dává polívku, čaj, my kafčo. Nahoře pořádně vyfukuje, ale jsou k dispozici teplé deky, tak Ivku balíme, hned je líp. Chceme projít ještě cestu podél jezera, ale sejdeme jen k němu, koukneme na další obrovský vodopád a vydáváme se zpět. Počasí se hodně rychle kazí, hodně fouká, honí se mraky. Teploměr na chatě ukazuje neskutečných 9 stupňů, ale tomu se ani věřit nechce. Na informačních tabulích jsme zjistili, že cesta podél vodopádu je obousměrná, tak se vydáváme zpět. Vracečku po zpevněné silnici tímto necháváme nevyužitou. Je podstatně delší a rozhodně nudnější. Cesta zpět je rychlá necelá hodinka. Tak v půlce cesty se opět mění počasí, vykouklo sluníčko a je opravdu nádherně. U parkoviště v Gasthausu Riesachfall si dáváme omylem míchaná vajíčka. Ale byla výborná :-)
03 - Fotky
03 - Fotky
4.den
PLANAI odkaz
Dnes nás ráno vzbudil déšť. Ivča včera rozhodla že dnes na 100% lanovka. No ráno to moc nevypadalo.
Po snídani, tedy že půjdem do města koupit pohledy a nějakou hru .... a koukáme už neprší...tak zpátky pro batohy a už jsme mazali. Vyvezli jsme se na Planai (nejdřív lanovka, pak busem až nahoru). Tak jsme obešli vrchol dokola, to už zase cedilo, mlha, vidět bylo jen na pár metrů. Prošli jsme Panoramaweg Planai - zhruba 40 minut. Zainvestovat oblečení se rozhodně vyplatilo. Nic nám nepromoklo. Tak to bylo i v dešti super. Pak jsme zapadli do hospody. Já ty jejich almhütty miluji. Dali jsme oběd, teplý čaj, mezitím nám uschlo oblečení. Po zaplacení jsem tedy zjistila že nás paní natáhla o 12 éček. Naúčtovala to co jsme neměli, tak jsem svou němčinou neněmčinou šla řešit a vyřešila, jsem byla na sebe pyšná. myslím, že to byl ze strany obsluhy záměr, paní se ani neomluvila. Vysázela peníze a hotovka.
Venku přestalo pršet, i když mlha jak prase...tak že sejdem zpět do Schladmingu pěškourem. Nakonec jsme s Ivčou sešli zpět k první lanovce a Fero si to dal až dolů. Šli jsme značenou 50-kou.
5.den
DONNERSBACHKLAMM odkaz
Vypadá to že s počasím jsme to letos nevyhráli. Ráno opět mraky, poprchá, šedo...nic moc. Po snídani se rozhodujeme, že zkusíme odjet někam dál, třeba bude počasí lepší. Volba padla na soutěsku Donnersbachklamm. Je to asi 40 km od Schladmingu. Je fakt, že nebe je tady protrhané. V jedenáct hodit vyrážíme po značené cestě podél potoka. Ze začátku nic moc...jen taková obyč cesta. Ale pak přichází různé lávky, žebříky a potok je opravdu nádherný, má hodně všelijakých přítoků a tolik krásného kamení. A opět maliny, borůvky, jahody :-) Naše stálice. Projdeme celou soutěskou a značená cesta nás vyvede pořádným strmákem do kopců...to už jdeme rozkvetlou loukou, ta vůně je úžasná. Vracecí cesta je zdlouhavá, tak hrajeme slovní fotbal :-)
Zpět na parkovišti zapadneme do hospůdky, dáme si špagety a plněné knedlíky se zelím. Kuchyň teda překvapila, spíš to vypadalo že jsme letošní první hosté :-)
Venku je krásně slunečno a teplo něco kolem 23 stupňů.
Vracíme se zpět do Schladmingu a opět mraky, šedo.
S Ivkou ještě vyrážím na slíbené koupání. Jdeme do veřejného bazenu Erlebnisbad Schladming. Jsem tedy čučela, voda teplá, lidí málo a koupaliště bezvadné. Ivča předvede, že plavat nezapomněla. Skáče bomby do bazenu a pak sama asi 30x tobogán. Málo lidí, tak ani nečeká.
6.den
BODENSEE odkaz
ráno nás budí sluníčko, Dachstein je sice zahalen v oparu, ale i tak paráda. Vydáváme se na celodenní výlet ke třem jezerům. První se jmenuje Bodensee, druhé Huttensee a třetí Obersee.
Jezera jsou nad sebou, to znamená velké převýšení. Jsou spojena vodopády a turistická cesta vede podél vodopádů. Čeká nás převýšení 515 výškových metrů nahoru a to stejné dolů.
První jezero je vzdáleno od parkoviště nějakých pět minut. Jezero je plné ryb, je možno koupit za deset centů krmení a pokochat se pořádnou rybí rvačkou. Obcházíme jezero a blížíme s k vodopádu. Ten je opravdu nádherný. Padá z oborské stěny.
Ke druhému jezeru vede cesta zhruba 2 km dlouhá, ale je potřeba překonat 300 výškových metrů. Docela makačka. Cesta je kamenitá, neustále se stáčí, místy jsou schody, žebříky a zábradlí. Od dvou třetin je značena zbývající cesta ještě na dvou místech. Pocit že zbývá už jen 50 výškových metrů je úžasný. Je krásně teplo, výhledy úžasné a my konečně zdoláváme i zbývající metry. Před námi se vyhoupla chata Franz Wödl, je to opravdu krásná stavba více jak 100 let stará. Usedáme na terasu, dáváme dvě orosené a studený oběd, obložené chleby se sýrem a špekem.
Ivetka je docela vyřízená. Odpočíváme asi hodinku s tím, že se Ivča může jít vykoupat (voda ledová). Přecházíme na protější stranu jezera od kud vede cesta ke třetímu jezeru. Ivu se cáká v potoku, my odpočíváme a nakonec se rozhodujeme, že na poslední jezero půjde Fero sám a my počkáme dole. Batoh nám nechává a vyráží. Čeká ho zhruba 600 metrů dlouhý výstup z Hüttensee (: 1.510 m) na 1,675 m průměrnou hodnota stoupání 27%.
Asi po třiceti minutách se s Ivetkou rozhodujeme, že se pokusíme na třetí jezero vydrápat taky. Ferův batoh schováváme mezi keře a vyrážíme. Je to až s podivem, ale výstup byl sice strmější, ale šlo nám to moc pěkně. Zhruba po 45 minutách jsme na hoře. poslední jezero je nádherné a úžasné . A co je nejlepší je absence lidí :-) málokdo se rozhodne drápat dál než k hospodě :-) Čekáme od kud se na nás vyřítí Fero a ten nikde. No tak koukáme, hledáme ho na okolních kopcích a končeně nacházíme. Pořádně jsme překvapili:-) Pořád je krásné počasí, jen mezi kopci nad jezerem jde vidět trochu šero....během minuty zahřmí a naráz je tma. To byl takový fofr. Tak se okamžitě rozhodujeme k sestupu. Déšť nás chybí zhruba v polovině cesty z třetího jezera na druhé. V momentě jsme mokří, vytahujeme bundy, ale je to celkem zbytečné. Ivča začíná plakat....no ani se jí nedivím, to bylo vážně z minuty na minutu. Tak ji přesvědčujeme, že musíme v tom dešti dojít aspoň k chatě, že tam se usušíme a počkáme až se zlepší počasí. Nahoru jsme šli po skalnaté cestě, dolů jdeme potokem. Voda valí všude. Jdeme opravdu opatrně ale kvalitní obuv dělá své a postupujeme celkem rychle. Vpadneme na chatu, kde jsme jediní hosté, sundat všechno mokré oblečení, teda hlavně z Ivetky, z batohu vytáhnout suché. Dáváme si čaj s citronem a chatař hned rozdělal oheň v kamnech a ze skříní donesl Ivetce teplou deku. Tak to je bezva. Za chvilku je teplo. Ze tří batohů děláme dva, Ivču navlíkáme do další nepromokavé vrstvy. Počasí se nijak nelepší, musíme vyrazit dál. Ale musím říct, že ta zastávka v chatě, ochota osazenstva byla úžasná. Moc to pomohlo.
Teď už víme že nás čeká dvoukilometrový sestup k patě vodopádu a pak kolem jezera k parkovišti. Ivča se moc netváří, ale i jí dochází, že jiná cesta nevede. Je moc statečná a šikovná. Přesně v pět hodin jsme u auta. Žádná nehoda, žádný pád. Zlvádli jsme to.
Dnešní výlet hodnotíme jako zatím to nejlepší z letošní dovolené.
V autě docela šok, teploměr ukazuje neskutečných 11 stupňů. A na hotelu další šok, oni nám topí :-)
06 - Fotky
06 - Fotky
7.den
HALLSTATT odkaz
od včerejší průtrže stále prší. A vypadá to na dlouho. Venku se chodit nedá, tak se vydáváme do solného dolu Hallstatt.
z města jsme jeli lanovkou ke vstupu do dolu. Je to pozemní lanovka, jedna kabina pro 22 osob, jezdí každých 15 minut.
Před vstupem do dolu jsme dostali ochranné oblečení - monterky (kalhoty a bluzu) všichni bez rozdílu. Jsme vymodění jak do pracovního tábora. Prohlídka trvá asi 75 minut. Procházíme dolem, na dvou místech sníždíme na dřevěných skluzavkách. Na té druhé měří i čas pořizují fotografie, ty jsou na konci k prodeji. Jeden kousek za 5 Euro. Šílená cena, ale památka pěkná. Prohlídka končí jízdou vlakovou soupravou. To bylo bezva, úzkou chodbou a pěkně rychle. Venku stále prší, tak sjíždíme lanovkou zpět k autu a vracíme se na hotel. Městečko vypadá moc pěkně, je u něj obrovské jezero a všude kopce. Za slunečného počasí to je určitě nádhera.
8.den
DACHSTEIN odkaz
Včera jsme se rozhodli, že pokud to aspoň trošku vyjde vyjedeme na Dachstein. Třeba se podaří a dostaneme se nad to špatné počasí.
Ráno obloha protrhaná neprší...spíš převažuje modro, tak po snídani rychle vyrážíme.
O půl desáté jsme na parkovišti. U lanovky je obrazovka s live kamerou...ve výšce 2700 metrů jsou 4 stupně a není vidět vůbec nic. No co už vyjíždíme nahoru. A opravdu viditelnost tak na 20 až 30 metrů. Čekáme u vstupu do ledové areny na Pavlu. Krátíme si čas stavěním sněhuláka. Vyfásl moje sluneční brýle, Ivetčinu čepici a Ferovu cigaretu :-) V ledovém paláci je to moc pěkné...z ledu vytesané různé postavy (Simpsnovi), trůn, římské sloupy. Je to pěkné.
Po prohlídce se vydáváme na chatu Seethalerhutte. Jdeme po cestě, kterou projela rolba. Po pravé straně jsou zapíchané červené orientační tyče. Bez nich by jsme byli ztraceni. Vůbec nevíme kolem čeho jdeme, jestli hodně do kopce nebo ne, co je vlevo, vpravo. Jen bílé mléko. Po zhruba 50 minutách dorážíme na chatu. Uvnitř plno a venku vše pod sněhem.Pravděpodobně včera nebo v noci napadl čerstvý sníh, takových 50 čísel. Kluci pomáhají odklidit sníh z terasy. Tak si konečně můžeme sednout, citelně se otepluje. Dáváme si polévku a čaj. A přemýšlíme co dál. Na zpáteční cestě se začíná protrhávat obloha, občas vykoukne sluníčko, mlha se zvedá, teda spíše mraky a my konečně vidíme kolem sebe. na rozcestí potkáváme Čechy, kteří zrovna uklízí úvazy, přilby tak se jich ptáme odkud jdou. Ukazují nám přímo před sebe, že tam začínají jištěné cesty...tak se tam vydáváme kouknout. Příšerný kopec, jdeme ušlapanou cestičkou, hole se mi boří hluboko, občas zajede noha. Děti jdou pomalu po čtyřech. Mraky se dál zvedají. Vidíme před sebou další skupinu horolezců. Přicházíme k nim, na tři malé holky koukají jak na zjevení :-) Dál už vedou žebříky, ocelová lana, skály...tak tam už nemůžeme. Odpočíváme a stává se opravdu zázrak. Modré vymetené krásné nebe. Chytá nás fotící mánie, to je úžasné. Asi po půl hodině se vydáváme znovu na cestu. Ten obří kopec spíš sjíždíme po zadku než jdeme. Ale je to sranda. Dorazíme ke stanici lanovky, kde je opět mlíko. Žádný výhled do údolí se nekoná.
Sjíždíme dolů. A tady se s Pavlou a ostatními loučíme.
My se vydáváme do Ramsou, kde se nachází Erlebnis Rittisberg.FORESTPARK Jednou z atrakcí je letní bobová dráha. Ivetčino velké přání. Kupujeme lístky na tři jízdy a vyrážíme. Do bobu se nasedá dole pod kopcem, lano nás vytáhne na kopec a pak už sjíždíme. Je to docela adrenalin. Ivča jede 2x s Ferem a jednou se mnou. Je nadšená. Po bobech si jdeme dát kafe a od stolu vidíme, že na druhé straně je lanové centrum. Celý areál se jmenuje Forestpark. Jdu se tam s Ivčou kouknout a zjištuji, že na mini část ji nepustí, je už moc velká a další část už může, ale jen v doprovodu dospělého. Tak vyrážíme všichni tři. Pro nás dva je to premiera, Ivka už na něčem podobném byla v Brně. Dostaneme helmy, úvazy, projdeme si školením, kde nám ukáží jak co použít, zaháknout, jistit se. Tak a jdeme na zelenou cestu. Má asi 18 stanic (stromů). Na každém stromu je ze dřeva plošina a z té se pak jde pomocí lan na další strom na další plošinu....zvládáme a je to fakt zábava. Cesta končí sešupem na vzdálenost asi 30 metrů.
Zavěsíme správně lana, krok do prázdna a jedééééém. No úžasné. Trasu projdeme ještě jednou. A pak mě Ivča přemluví abych s ní šla ještě na větší sjezd na laně. Jmenuje se to Flying Fox. To je jízda po laně asi tak 150 metrů. Teda udělat krok do prázdna to byla odvaha. Ivetka uplně bez problémů s rozběhem. Já teda přemýšlela hodně, nakonec si sedla na podlahu a odrazila :-) Sjeli jsme to 2x. Tak spokojené děcko jsem už dlouho neviděla.
Rychle vracíme úvazy a přilby. Ivka dostala certifikát a my panáka domácí borůvkové pálenky. Tak to byla výborná tečka za dnešním dnem.
9.den
KRAHBERGZINKEN odkaz
Ráno nás budí sluníčko, nebe vymetené. Máme v plánu v plánu někam do výšek, ať si užijeme výhledy. Lanovkou vyjíždíme na Planai. Od tud se vydáváme po značené cestě č. 779 na vrchol Krahbergzinkem. Je vysoký 2134 metrů nad mořem. Vycházíme z výšky 1828 metrů.
Cesta náročná, ale celkem příjemná. Ivka šlape statečně. Fero nás předběhne a čeká nas na vrcholu. Ten je teda úžasný. Takový zalomený úzký vrchol. Úplně ke kříži vedou ocelové nášlapy a bezpečnostní lano. Zvládáme a jsme úplně na vrcholku. Je to krásný pocit. Máme ohromné štěstí, lidí je neuvěřitelně málo....možná to je tím časem. Nahoře jsme přesně v poledne. Provádíme zápis do vrcholové knihy a taky se nám podaří společná fotka. Asi na deset minut jsme na vrcholu úplně sami, což je úžasné. Fotíme všechny světové strany :-) Pomali scházíme ke schránce s razítkem. Ivetka má od rána slíbené, že taťka dostane razítko na zadek :-) tak ho vyfásl, my si děláme razítka na ramena. Scházíme k rozcestí a ještě se rozhodujeme vylézt na vrchol Planai, ten má 1906. Z vrcholku sbíháme přímo k hospodě. Tak lehký oběd, kafe a vyrážíme na zpáteční cestu do Schladmingu. Nejedeme zpět lanovkou, ale po svojích. Cestou jíme borůvky...je jich tady mraky. Lahůdka. Cesta jde pořád z kopce...nohy teda trpí a pořádně. Zdá se to nekonečné. O půl sedmé dorážíme přímo na večeři.
Dnes jsme byli venku od půl deváté do půl sedmé večer. A máme na kontě cca 1850 výškových metrů. Máme dost :-)
10.den
GIGLACHSEE odkaz
Po náročném včerejšku vstáváme pěkně ztuha. Ale okny svítí sluníčko, tak odhodlaně po snídani vyrážíme na Giglachsee. Autem jedeme k Ursprungalm (1610 metrů nad mořem). Cesta vede hluboko do údolí a končí pořádnými serpentinami. jsme rádi že parkujeme.
Od auta se vydáváme přímo do Ursprungalmu. Je to takový shluk dřevěných domků, samé domácí zvířátka. Cedule ukazuje že ke Giglachsee hutte (1955 metrů nad mořem) je to hodina chůze. Cesta je do kopce. Ivetka se snaží vylézt na každý větší šutr, tak nám to jde ztuha :-) Cestu lemuje potok, do něj vtékají potůčky vody z kopců....je to moc pěkné osvěžující. Od auta vycházíme v deset hodin a k chatě dorazíme o 3/4 na dvanáct. Čekáme na Pavlu, dáváme pivo. Fero jim jde naproti a oni nikde. .... tak asi po půl hodině jdeme k menšímu jezeru. Fero se jde znovu podívat jestli Pavla s rodinou už jde. My zatím s Ivčou obejdeme menší jezírko a vyrážíme na okružní cestu kolem velkého jezera. Voda je tam neskutečně čistá... Fero nás dohání s tím, že došla jen Anička s prarodiči. zbytek šel jinou cestou. Tak pokračujeme dál sami. Jezero je opravdu pohádkové....Ivka má slíbené koupání, tak asi v 3/4 cesty se vyzouváme a s Ivkou do vody hupnem.... jen po kolena. Voda je ledováááááá. Ale je to super. Asi po půlhodině válení v trávě pokračujeme kolem jezera. Blížíme se k další hospodě Ignaz Mattis Hutte. Ta je ve výšce 1986 metrů. Taková stará dřevěná chajdaloupka. Dáváme si oběd. Přichází Anička s babičkou a dědou, tak nám je veseleji. Prý ve dvě hodiny přijde zbytek rodiny. Čekáme nikdo nikde. Fero vytahuje stativ a pomocí kamery hledá Pavlu, Honzu a Evičku. Nacházíme je na protějším kopci....ještě mají před sebou pořádký kus cesty. Asi po další půlhodině se zvedáme a dokončujeme okruh kolem obou jezer. U první hutty se k nám připojuje Pavla a spol. Společně scházíme k autu. Cestu nám na několika místech zpestřují krávy. Já mám z nich docela fedry. Jsou to pěkné hovádka :-)
Ivča má slíbené ještě koupání ve Schladmingu, tak se rychle loučíme a vyjíždíme.
Po večeři se jdeme ještě vykoupat a konstatujeme, že to naše dítě je nezmar. A aby to nebylo jen cákando, tak Ivča piluje dýchání při plavání. Pěkně uplavala takových 15 metrů.
Venku je příjemně, sice hory se opět mračí, ale teploučko ještě je. Po koupališti skočíme na kafe a zmrzku.
Zítra nás čeká poslední den, tak tiše doufáme, že počasí klapne. Hlavně ať neprší.
11.den
SILBERKARKLAMM odkaz
předpověď počasí vyšla do puntíku. V noci začíná pršet a leje a leje. Dopoledne koukáme na pohádky. Máme poslední den a je nám líto ho proválet na pokoji. Déšť místy ustává úplně, místy mrholí, místy regulérně prší. Balíme batohy a vyrážíme na náš plánovaný výlet do soutěsky Silberkarklamm. Na parkovišti je kupodivu i několik aut, tak nejsme jediní blázni. V mírném dešti se vydáváme do soutěsky. Je moc pěkná, voda klidná, čistá, kousek od parkoviště je jez a nad jezem naprosto úžasně modrá voda. Cílem je projít soutěsku a dojít k chatě nad soutěskou. Jmenuje se Silberkarhutte.
Soutěska je plná žebříků, lávek, projít ji trvá zhruba dvacet minut. Nad soutěskou je možné si vybrat dvojí cestu, kratší jdu já, delší jde Fero s Ivkou. Déšť přidává na síle, dorazím na chatu v úplném lijáku. Dávám čaj a čekám na ty dva. Zhruba za dvacet minut dorazí i oni. V chatě se topí, je bezvadně útulná, na lavicích deky. Svítí se plynovými lampami. Takový super konec světa. Na jídlo si dávám tradiční trhanou palačinku s brusinkovou omáčkou, Ivetka mrkvový koláč a Fero to úplně vyhrál. Tři sázená vejce na špeku a k tomu opékané brambory na cibulce. Úžasná kombinace. Venku se žení čerti. Po jídle hrajeme kvarteto. Naráz vidíme že paní "domácí" dlouze telefonuje, kouká z okna směrem k potoku a pak vyráží ven. my nic netušící dáváme ještě jedno kolo kvarteta. Potom platíme a vyrážíme zpět. Hned venku vidíme, že se podmínky pěkně zhoršily. Jde slyšet hučící vodu. Jdeme po značeném chodníku, měla navazovat dřevěná lávka přes vodu. Když jsem šla nahoru, tak voda byla čistá, přešla jsem mimo lávku suchou botou přes kameny. Teď se valila voda, špinavá, divoká.... u přechodu přes vodu jsme dvě rodiny a paní z chaty. Ta nám pomáhá vybrat vhodné místo k přechodu, chlapi drží lávku zbytek přejde..... docela adrenalin, ta voda má šílenou sílu....ještě nás čeká jeden přechod a to teda koukáme, kde byl klidný potůček je docela zuřící čtyřmetrový potok. Tak znovu lávku a přejít. Brodím se po lýtka ve vodě. Musím říct, že jsem měla docela strach. Ivku držíme jak klíště. vzájemně jsme si pomohli a dál už je cesta v pořádka. Paní z chaty seběhne až dolů a soutěsku uzavírá. My scházíme už po lávkách a žebřících bezpečně. Koukáme jak je příroda silná. Tam kde bylo blankytně modré jezírko na jezem, je obrovská hnědá zpěněná žbluňka. Jsem ráda že jsme u auta.
Musím říct, že chování chatařky bylo bezvadné. V té oblasti je hodně chat, s největší pravděpodobností si předávají informace, v podstatě hned reagovala a přesvědčila se že jsme všichni v pořádku dole. Od vchodu do soutěsky už pak pokladní vracel turisty zpět.
Na závěr to byla tedy pořádná dávka adrenalinu.
Po návratu do Schladmingu jsem byla ještě s Ivčou vykoupat.
Zítra balíme a vyrážíme domů. Uvidíme jaké bude počasí a jak se nám bude chtít. Máme v plánu ještě jednu tůru, ta je po cestě.
11 - Fotky
11 - Fotky
12.den
WORSCHACHKLAMM odkaz
Ráno brzo vstáváme, balíme a hned po snídani vyjíždíme. Po včerejším dešti je opět pěkné počasí, tak se rozhodujeme ještě nejet přímo domů, ale zastavit se v naší poslední soutěsce. Nachází se asi 40 km od Schladmingu směr Graz. Je ve městečku Worschach. O půl desáté vyrážíme do soutěsky. Je krásná a nečekaně dlouhá. Žebříky, můstky vše je ze dřeva. Docela to klouže, musíme dávat pozor. A k tomu málo lidí co víc si přát. Kaňon je úzký, je to úžasný pohled. Vycházíme nad soutěsku a tady máme více možností. K autu se nám ještě nechce, tak volíme možnost jít k jezeru nad soutěskou. Cedule ukazuje 1,5 hodiny chůze, tak si říkáme že to dáme :-) Teda nevím kdo jim měří cesty, ale tohle byla naprosto nekončící štreka. Po hodině a půl docházíme k ceduli, kde je uvedeno dalších 30 minut. A to se fakt netáhnem. Ivetka je už hodně unavená, ale šlape rychle a statečně. Za půl hodiny jsme přišli k hospodě, a jezero stále nikde. Tak pro letošek končíme. Jdeme do hospody na jídlo. To bylo první zařízení, kde obsluha byla šílená. Jídlo teda dobré, ale ty časy?? Ve dvě hodiny vyrážíme zpět. Ale kupodivu nám to jde pěkně rychle. K autu scházíme znovu soutěskou, je to nejkratší cesta. O půl čtvrté jsme již na cestě zpět. Ivulka hned usíná no a já se snažím ze všech sil neusnout. Musím navigovat.
Dovolená to byla krásná. Domů se nám tedy nechtělo. Nachodili jsme toho opravdu hodně. Ivča je skvělý parťák a nemám vůbec žádné obavy se s ní pustit kamkoliv.
