Po cestovní horečce, pátečním našlapání auta je konečně sobota ráno a my vyrážíme na tolik očekávanou dovolenou. Máme v plánu 14 dní pod stanem. První zastávka Prachovské skály, druhá Máchovo jezero, třetí Hřensko, čtvrtá Karlštejn.
Počasí teda není nic moc. V sobotu pod mrakem, sem tam sprchlo. Během odpoledne dorážíme do ATC Sedmihorky. Pořád je zamračené, mraky naducané, tak musíme fofrem postavit stan. Domácí trénování se hodilo:-)) Postavili jsme stan, nafoukli lehátka, roztáhli spacáky, uvařili kávu a začalo pršet. Prý tam takto cedí od středy. Vyhlídky mizerné. Všechno je podmáčené. Ivka může jít ven jen v gumákách. V podvečer vykouklo sluníčko, tak vyrážíme na procházku. V lese jsme našli maliny, tak Ivka ochutnává první lesní plody. Všude jsou louže a bláto, Ivka gumáky, je spokojená. Samozřejmě že se natáhla jak dlouhá, tak široká. První mokré oblečení je na světě. Kde to budu sušit??
ATC Sedmihorky je veliký kemp. Je rozdělený na chatkovou část, potom na část určenou pro obytné karavany a část stanovou. U stanové části je postavená nová budova. Je v ní kuchynka (el. plotýnky, dřezy, teplá voda), jídelna, sociálky, sprchy. V prvním patře opravdická dětská herna. Z toho jsem byla teda dost mimo. Bylo to parádní. A můžu říct, že během dvou dní jsme s Ivkou hernu využily. Ve sprchách je teplá voda celý den. Za deset kaček 40 litrů:-)) A navíc pro malé děti je tam samostatná koupelnička s přebalovacím pultem a vana je hodně vyvýšená. Dítě sedí a vy se nemusíte vůbec ohýbat. Obrovská výhoda. Nedovedu si představit se s Ivkou sprchovat v tom šíleném frmolu lidí.
Bohužel počasí nám tady moc nepřálo. V sobotu střídavě pršelo, nepršelo. V neděli bylo sluníčko, to jsme vyrazili do Prachovských skal. A v pondělí pršelo znovu. To jsme se rozhodli zabalit a před deštěm ujet. Povedlo se:-))
Teď ještě k nedělní tůře po Prachovských skalách. Ze silnice není nic vidět. Byla jsem zklamaná, pořád natahovala krk a pořád nic. Ono když člověk jednou vidí Dolomity, tak laťka je postavená moc vysoko. Podle směrovek jsme se dostali na záchytné parkoviště, pořád není nic vidět. Jen lidí je hodně. Podle mapy jsme se rozhodli pro delší trasu. Po prvních pěti minutách nám začíná být jasné, že to nebude jen tak obyčejná procházka:-)) Stoupáme pořád výš a už konečně vidíme i nějaký ten šutr. Z těch je Ivetka nadšená. Sedí tatkovi v krosničce a vykřikuje skála, další, tady, vidíš? už, ještě....:-) První vyhlídka nás přesvědčuje, že šlapando bude stát za to. Pískovcové skály jsou před námi. Celá trasa je dobře přístupná, na nebezpečných místech je zábradlí, do kopců schody. Některé soutěsky jsou opravdu hodně úzké, takových 30 cm. Ivka musí dolů a šlapat po svých. Né že by protestovala:-)) Ušla po svých víc jak kilometr uplně bez problémů. Objevili jsme první borůvky a Ivka je z nich hotovka. Pusina fialová, ušmudlaná, ale šťastná.
Z prachovských skal jsme se ještě vydali na hrad Trosky. Je to pěkná ruina, jedna část je upravená na prohlídku. Na samý vrchol hradu vedou schody. Kolik jich je nevím, ale pořádně. Ivetka tam i zpátky po svých. Já už teda nohy necítím:-)) Večer Ivetka usíná téměř okamžitě. Před osmou dá mlíko, zavírám stan a za chvilku spí.
Pondělní balení je hektické. Čekáme kdy přestane cedit, všechno je nachystané, jen našlapat auto. Ivku zavíráme v autě a jdeme na to. Na to, že máme stan první sezonu, nám to jde dobře:-)) Ani jsme moc nezmokli.
Naše druhá zastávka je naplánovaná na Máchově jezeře. Na netu jsem našla dva kempy, tak jedeme téměř na jisto. Ale náhoda tomu chtěla, že jsme blbě odbočili a dorazili do uplně jiného kempu (rekreační zařízení ANDREA). Zastavujeme, vítá nás usměvavá a ochotná paní. Kemp je maličký a takový útulný. U recepce je dětské hřiště, pískoviště, klouzačka, houpajdy a erární hračky. Voda celý den teplá, bez příplatku. Jen je už namixovaná, to znamená jen jeden kohoutek. Ale teplota dobrá. Rozhodli jsme se zůstat, tak na jeden, dva dni. Ale nám bylo tak dobře, že jsme zůstali na čtyři noci. Našli jsme si príma místečko mezi stromy, na zemi je jehličí, tak jen posbírat šišky a postavit stan. Od stanu krásně vidíme na hřiště. Tam je Ivka pořád. Jen odlepila oči, řekla písek a ahoj. V kempu je dost dětí, tak o našem dítku téměř nevíme:-) Ke kempu patří i písečná pláž. Tam byla Ivetka neskutečně spokojená, jen jsme museli dokoupit pískovou výbavu /mlýnek, bábovky, kyblík, hrabě, lopatka/ a bylo opravdu vystarané. Kolem kempu jsou lesy a v nich šílené množství borůvčí. Chodíme na ně každý den. Jsou výborné:-)
V úterý vyrážíme na Drábské světničky. Taková příjemná procházka. Nic moc náročného. Prolezli jsme skály, natočili dokumentární film, Ivka se vylítala, obdivovala každý kámen, šišku, klacek. Večer jdeme na pláž, tam jsme ji ubábovkovali a Ivka usíná ještě dřív než vypije mlíko:-)) To se mi líbí:-) Večer máme 100% klid.
Ve středu začíná být pěkný pařák, tak jsme si řekli, že projdeme jen hrady. Vyrážíme na Bezděz, z tama na Kokořín a poslední hrad je Houska. Stejně do kempu dorážíme před sedmou hodinou. Nevím jak máte rádi ovocné knedlíky. Já je miluju. Pod Bezdězem byla upoutávka na “Hotel Marcela“ a prý podávají domácí borůvkové knedlíky. Bylo rozhodnuto:-)) Teda prý hotel. Šílená špeluňa, jídlo nám dali na třech talířích a každý byl jiný. Příbory taky. Ale ty knedlíky. To byl ráj:-) Nic tak dobrého jsem nejedla. Byly samo že s borůvkama, posypané tvarohem a zalité smetanou. No prostě mňamka. Tak jen najíst a už jsme metli pryč. Na kafe jsme neměli odvahu.
Cesta na Kokořín byla úžasná. Projížděli jsme chráněnou krajinou oblastí a já si mohla hlavu ukroutit. Ve vesnicích nádherné roubenky, jinak jen skály, lesy, voda. Fakt úžasné. Tam si dovedu představit 14 dní dovču někde na chaloupce. Hrad Kokořín taky překvapil. Je to moc pěkné, udržované místo. Prohlídka byla zajímavá, vyhlídka nádherná.
Z Kokořína to ženeme ještě na hrad Houska. Ten název je takový prčovní, tak jsme chtěli vědět co to je. No tak snad příště. Dojeli jsme 10 minut po zavíračce.
Na čtvrtek hlásí strašné počasí. Má být příšerná hicárna, tak zůstáváme v kempu a odpočíváme. Ivka si hrála celý den na pláži, po obědě si ve stanu schrupla a odpoledne opět vrážíme do lesa na borůvky. Máme půlkilovou bílou Holandii, tak musíme nasbírat pořádně borůvek. Jo ono by to docela šlo, nebýt té naší mrňavé borůvkové vyžírky. Ale večeře byla parádní:-)
Je pátek půl sedmé a budíček. Musíme rychle zabalit a vyrazit, než bude zase pařák. Moc se nám nechce, bylo tady fakt moc dobře, ale my máme toulavé nohy, tak razíme dál.
Na netu jsem hledala ubytování v Hřensku (České Švýcarsko). Hledala jsem kempy, pár našla, tak jsme si řekli, že jak cestou nějaký potkáme, zastavíme se a podíváme jak to tam vypadá. Musím říct, že hrůza. Projeli jsme ten den čtyři kempy a jeden horší jak druhý. Pro nás byla rozhodující teplá voda a čisté sociálky. Asi chceme moc.
Největší ránu jsem teda viděla přímo v Hřensku. Kemp se nachází v Mezních loukách. Maličký, to se nám líbilo. Ale na recepci divná ženská, která nám do očí tvrdila, že teplá voda teče celý den ( ve skutečnosti jen hodinu) a sociální zařízení by jste našli i po slepu. Smrad úděsný.
Tohle fakt docela nechápu. Přístup některých provozovatelů je příšerný. Přece čisté a nezapáchající sociální zařízení je naprostý standart. To je základ, teplá voda po celodenních chození je snad nějaký bonus?? To by taky mělo být samozřejmostí. Klidně těch deset korun do automatu dám, ale at je voda teplá a sprcha čistá. Podle mě se na kempu prodělat nedá. No nic, někde to prostě jde a někde bohužel ne.
Bylo příšerné teplo, my už ztahaní z cesty a představa, že budeme procházet penziony a hotely nebyla zrovna moc příjemná. Na parkovišti jsme se dali do řeči s hlídačem a ten nám řekl na rovinu, že ubytování asi neseženeme, penziony určitě ne, snad jen hotely, ale ty budou pěkně mastné. Ale prý tady za parkovištěm funguje ubytovna. A pokud chceme jen přespat a potom celý den trajdat po lesích, tak je to ideální možnost. Abych řekla pravdu, tak mě zajímalo jediné. Teplá voda a čistý záchod. A to bylo. Ze to ubytování nebylo prvotřídní to mi už bylo šumák. navíc jsem mluvila s našima, říkali nám, že jsou hlášeny velké bouřky, tak to prostě rozhodlo. S obrovskou úlevou jsme vypakovali, vytáhli mapu a vymýšleli kam ještě vyrazíme. Před tůrou jsme skákli na oběd a tam nás mile překvapili, že k ubytování máme i snídani. Bylo po problému:-)
Podle mapy jsme si vybrali trasu na „malou Pravčickou bránu“. Mělo nám to být hned divné. Nepotkali jsme ani živáčka:-)) Ten terén byl strašný. Šílený kopec. Malá pravčická brána je opravdu malá. Takový shluk kamení:-) Ale byli jsme tam. Sedíme na lavičce, Ivka lítá a koukáme na směrovky. Tak ještě půl kilometru a měl by být loupežnický hrad (http://www.npcs.cz/public/npcs_cs/cz/_akce_verejnost/_tipy/tip.html ).
Tak jdeme na to. Vidět není nic, tak jsme zvědaví co to bude. Před náma je obrovská skála a k ní vedou příkré schody. Dole stojí pár staříků a hned na nás, že to s tím dítětem tam nemůžeme, je to nebezpečné. To je něco na našeho tatina. Prý jdeme nahoru, já ponesu krosničku a batoh, a on půjde s Ivetkou. Moc dobrý pocit jsem teda neměla. Ta cesta nahoru byla děsivá. Stačilo špatně stoupnout a bylo to jisté. Ale stálo to za to. Nahoře bylo nádherně. Vyhlídka parádní, sluníčko, pofukoval vítr a když vylezl i tatka s Ivkou a Ivka řvala na celé kolo Hurááááá:-)), tak to nemělo chybu. Cesta dolů už byla dobrá. Ted nás čekaly ještě takové 3-4 kilometry zpátky. Ivka spát už nechtěla, tak jsme celou cestu zpívali. Nejvíc jí šla .... mami se raduje, že bude píct housky....., .... brambory pečený, byly málo maštěný...., ..... tytyty, ty to budeš platiti....., ...... myslivec, péro na klobouku...:-)) Ke konci už z toho měla takový guláš, že to motala všechno dohromady. A hádejte co se mi celou noc mlelo v hlavě??? ... mami se raduje.... A kromě toho byla v noci příšerná bouřka. Předpověd se vyplnila.
http://www.cztour.cz/tourway_cz.html
Je sobota ráno. Koukáme z okna a z lesu se paří, je mlhavo ale neprší. Tak vyrážíme na snídani. Za těch 150 kaček za ubytování jsme se teda nadlábli ukázkově.
Na parkovišti byl náš pan hlídač a hned kam se teda chystáme. Tak jsme mu řekli, že chceme udělat ten okruh k Pravčické bráně a že půjdeme nejdřív soutěskama a potom až na bránu. Chlap byl zlatý. Řekl nám, že to je moc náročné, at jdeme druhou stranou, nejdřív bránu a potom Hřensko a soutěsky. A taky navíc v noci jak byla bouřka, tak padaly stromy, z Děčína ještě nedojely žádné autobusy, vůbec se neví jak to vypadá. Ale že k Pravčické bráně už šli lesní dělníci a čistí cestu. Tak jsme vyrazili podle rady. A udělali jsme dobře.
Celý den byl bezvadný. Měla jsem trošku obavu jak to Ivka zvládne, ale myslím, že prostě byla naladěna na stejnou notu jako my dva. Nadšená z výletu. Vyrazili jsme ráno před desátou a vrátili jsme se v sedm večer. Makačka to teda byla, ale příjemná. Ivka se střídavě nesla, chodila. Na Pravčické bráně je hospoda. To byl nejočekávanější pohled. Kdy už konečně bude hospoda:-)) Dali jsme si výbornou frankfurtskou polívku, buřta, kafčo a bylo hned líp.
Ještě musím napsat, že Ivetka celou dovolenou byla na všech tůrách a procházkách bez plínky. Když si řekla, tak čůrala v lese. Dokonce i bobek šel do mechu. Pokud si neřekla, tak na každé zastávce šla se mnou na záchod. Prostě zvládala to parádně. Ale právě na té Pravčické bráně jsem to pořádně podcenila. Byla sice vyčůraná, ale vycedila dvě decky džusu a bylo zaděláno. Nad branou jsou ještě různé vyhlídky. Je to v podstatě na skalách, tak tam prostě nemohla chodit, musela sedět v krosničce. Začala si povídat ee, ee, eeeeee a za chvíli pláč. Na naše aby ještě chvilku vydržela....prostě nevydržela. Naštěstí náhradní oblečení jsem měla sebou. Tak jsem jí převlíkla s tím, že za to nemůže, že na skále čůrat nemohla...... a pustila jsem to z hlavy. Ivetka NE:-) Pokračování to mělo následující dny.
Z Pravčické brány jsme vyrazili k Hřensku. Tady byly polomy pořádné. Vyvrácené obrovské stromy, museli jsme je přelízat, obcházet, docela makačka. Další část cesty vedla po silnici. To nesnáším. To je největší zátěž na kyčle a nohy. Dorazili jsme na kraj Hřenska a přešli k řece Kamenici. Ta se právě v Hřensku vlévá do Labe. Podél Kamenice vede turistická cesta na kterou navazuje plavba pramicemi přes tichou soutěsku. To byl teda bezva zážitek. Vezl nás moc příjemný pán, povídal o okolních skalách, pustil na nás vodopád, zazpíval nám, byla to úžasná zvuková kulisa. Bohužel po 2,5 km vystupovat a znovu po svých. To se přiznám, že už jsem měla dost. Náš tatínek nee. Ten s Ivkou na zádech pořád lítat jak stepní koza. Poslední dva kilometry jsem už moc nemluvila, jen se těšila na postel, sprchu a kafčo:-)) Ale zvládli jsme to. Podle mapy to mělo být nějakých 15 km, ale ta naše dobrá hlídací duše říkala, že to je víc, tak těch 18 km, těch 15 se píše oficiálně aby to moc lidí neodradilo. Tak asi tak.
Večer nám začíná znovu pršet a lije celou noc.
Měli jsme v plánu udělat ještě divokou soutěsku, ale to počasí se nám nelíbí. Přece jenom po mokrých šutrech se blbě chodí. Tak balíme a vyrážíme směr civilizace - Praha a Karlštejn.
Poprvé projíždíme celým Hřenskem. A já jsem docela v šoku. Je to největší Větkong jaký jsem viděla. Všude stánky. Nic jiného než stánky a hotely. Jsem moc ráda, že jsme zůstali na Mezní louce a nebydleli jsme v Hřensku.
Projíždíme Hřenskem a míříme na Děčín a dál směr Praha. Ivka usíná a spí až do Prahy. To jsme už na okruhu a mě začíná být jasné, že musí čůrat. A jak na potvoru žádná benzinka, nic. Samozřejmě že se čmochtla. Tak zase klídek, převléct, vyzléct autosedačku, pod zadek spinkací peřinku a jedeme dál. Dva dny za sebou a čůrala do kalhot. A to ještě nebyl konec.
Dorážíme do Karlštejna. Kemp je u Berounky. Pěkný, čistý, tak jak se nám to líbí. Stavíme stan, na dohled pískoviště, klouzačky. Teplá voda na mince. Ani jednou se mi nestano, že by bylo obsazeno. Bud se lidi nesprchčí, nebo jsem měla štěstí:-))
V pondělí je na hradě zavíračka, tak vyrážíme do terénu. Před odjezdem se ptám Ivetky jestli chce čůrat, nechce. Tak dobře, jedeme. Ujeli jsme asi 200 metrů a počůrala se do autosedačky. Tak zpátky do kempu a beruška nafasovala na zadek. Lidi koukali divně, ale tohle už nebylo o tom, že nemá kde čůrat, to už jen zkoušela, co vydržíme:-)) Zjistila že už moc nevydržíme. Tak převlíct poslední kraťase a vyrážíme do Koněpruských jeskyn. Byla jsem překvapená, moc pěkná prohlídka. Ivetka tam uplně zdivočela. Lítala jak šílená, tatku za ruku a pořád vyřvávala, skála tam, tady, tam, divej, pojd, další..... uplný krápníkový amok:-)) Já měla klídek. Kousek od Karlštejna je vesnice Srbsko a tam je úžasná hospoda. Jmenuje se u Berounky. A můžu vřele dopuručit. Vaří skvěla, mají nádhernou zastřešenou terasu s výhledem na řeku. Po bezva jídle, jsme vyrazili na procházku k Berounce. Je to taková líná řeka. Byla to naprostá pohoda. Řeka, voda, kamínky. Co víc si může Ivka přát.
V úterý nás čeká prohlídka Karlštejna a potom znovu pádíme k Berounce.
Ve středu jedeme do Prahy. V zoo máme srazík s holkama z "rodinky". Byl to bezva den. Zoologická se nám moc líbila. Prolezli jsme jich už hodně, ale pražská je parádní. Uteklo to strašně rychle. Na závěr jsme šli do dětské ZOO a to bylo něco pro Ivku. Nemohli jsme ji z tama dostat. Poníci, kozy, slepice, čuník David, morčata, králíci...... to bylo lepší, než tygr. A potom objevila tramvaj (vláček co jezdí dokola) a to jsme opravdu viděla šťastné dítě. Táta chodil kupovat lístky a Ivetka v prvním vagonu řídila celou soupravu. Stejně odcházela s příšerným řevem. Myslím,že by tak řádila i kdyby jezdila hodinu v kuse. Řvala celou cestu na parkoviště. Tak a to byla poslední atrakce naší letošní dovolené.
Druhý den ráno balíme a vyrážíme domů.
0 komentářů:
Okomentovat