Hip, hip huráááá odjíždíme na dovolenou. Nechápu, naše maličká felicie je nafukovací:-)))
Náš plán je následující:
- Roháče
- Tatry
- Pieniny
- Slovenský ráj
Je sobotěnka a my vyrážíme, první zastávka je u kamarádů v Lehotě u Nitry. Skvělé přivítání po dlouhé době a na zahradě bezva překvapení. Supr bazen, venku dobrých 35 stupňů ve stínu, tak o zábavu je postaráno. Ivet totální nezmar vodní, skákání, plavání, blbnutí. Jen pauza na oběd .... to bylo další bezva překvapení. Penzion Hoffer (http://www.penzion-hoffer.sk/) je naprosto skvělé zařízení. Kuchyň bezvadná, prostředí parádní, ale to zázemí pro děti, to jsem vážně nechápala. Dítě je u nich opravdu vítaný zákazník. Venku hřiště, před penzionem maličká domácí ZOO, jako pozornost podniku jízda na koni, nebo jízda v elektrickém autíčku.
A odpoledne opět plavčo. Ivuš odpadává kolem deváté večer při grilování, my se skvěle bavíme a poslední koupání při měsíčku ve dvě ráno taky nemá chybu:-)))))
V neděli vstáváme docela zhusta, ale musíme, vyrážíme směr Liptovský Mikuláš. Počasí opět parné, nebe vymetené. Na netu jsem měla vytipovaný kemp, tak jedeme na jisto. http://www.borovasihot.sk/index.php?ver=sk . Poprvé letos stavíme stan, tak docela maturita:-) Jednu hranici kempu tvoří řeka Váh. V tomto úseku je to taková neškodná říčka, břehy mělké, plné kamení, tak s Ivkou stavíme hráze, lovíme žaby, pouštíme lodičky z kůry. Taková správná čvachtačka.
Naší první tůrou je přechod okolo Roháčských ples. Je to okruh, který vede přes Roháčskou dolinu, prochází se kolem 6 ples a jednoho vodopádu.
Vyřážíme ráno z parkoviště u Zverovky (výška 1037 m n.m.) Ivetka nám předvádí hodinový slušný ječák. Nevíme důvod, nechce nic říct, na jakýkoliv dotaz reaguje dalším ječením. Nechce si sednou do sedačky, ani se nést, ani jít, ani sedět.....ve finále odcházíme pěšky, ječící Ivku za ruku. Zhruba po hodince, to pořád šlapeme asfaltkou zastavujeme na odpočinek, Ivka se mi vrhá kolem krku a pláč konečně ustává. Jako když utne. Tak a naše první tůra už může začít i s Ivetkou andílkem. První jezero a taky první a poslední hospoda na naší trase je u Tatliakova Jazierka. Je ve výšce 1370 m n.m. Samozřejmě zkoušíme první zmrzlinu, limču, kafčo a jdeme na to. Od tud vede turistický chodník, který je dobře značený i dobře udržovaný. Pomaličku ale jistě stále stoupáme, nad náma jsou dvoutisícové vrcholy Roháčů a my procházíme po jejich stráních. Asi po hodině chůze se dostáváme do výšky 1563 metrů a vidíme první Roháčské pleso. Je to opravdu nádhera, až se tají dech. Je úplné bezvětří, voda klidná, průsvitná, na hladině se odrážejí horské štíty. Pokaždé je to překvapení, jdete, jdete, zatáčka a naráz šup a voda před váma. Tohle překvapení se opakuje několikrát. Pořád stoupáme výš a výš až se dostáváme k poslednímu Roháčskému plesu ve výšce 1718 metrů nad mořem. Na hřebenech jde vidět sníh:-) Bohužel se mračí, hřmí, tak žádné velké kochání se nekoná a pouštíme se raději dál. Teď nás čeká jen dlouhé a náročné klesání. Hřmí nám za zádama, tak docela šupajdíme. Scházíme do Spálené doliny a čekáme od kud se na nás vyřítí Roháčský vodopád. Zjištujeme, že se na nás nevyřítí, není na naší trase, musíme odbočit, ale stojí to zato. Nádhera. Vodopád má výšku zhruba 18 metrů, okolo něj je naprosto skvělá ledová sprcha, osobně vyzkoušeno:-)))) Tak tohle je naše poslední zastávka a vracíme se zpět na turistický chodník a míříme k autu. Štřeka ještě pořádná, zatahuje se ze všech stran. Konečně parkoviště, hospoda, tak zapadnem dovnitř a spouští se pořádný lijavec. Máme za sebou zhuba 20-25 km. Nohy necítíme. Na jídlo si dáváme naši první kapustnici a k tomu bramboráky a ovocné knedlíky. Ivetka je pořád ve výborném rozmaru:-))) Skoro celou cestu se nesla na zádech, jen u každého plesa se proběhla, obešla ho a jak začal ostřejší terén, tak zpátky do krosny.
Večer odpadáváme a představa zítřejší chůze je šílená:-))))
Ráno po probuzení je rozhodnuto, dneska relax a kde jinde než v Tatralandii:-)))) (http://www.tatralandia.sk/ ) Tatin se moc nadšeně netváří, ale já tam chci už kvůli Ivetce, musíme jí nějak vykompenzovat včerejší celodenní chození.
Do Tatralandie dorážíme něco kolem desáté hodiny. Jedno parkoviště je už plné, druhé se plní rychlostí blesku, u všech pokladen štrůdl lidí, tak mě začíná chytat hrůza, že to bude děs běs. Ale opak je pravdou. Park je obrovský, bazenů hodně, tobogánů ještě víc a těch dětských atrakcí? To je vážně dětský sen. Kromě tobogánů jsme nikde nstáli frontu. Ani u jídla, u stánků, zmrzliny, vůbec nikde. Uvnitř se za nic neplatí, vstupné pokrývá všechno (teda kromě jídla a pití.-))))). Je dobré přijet během dopoledne, protože to ještě jsou k dispozici skřínky. Za ně se platí kauce 200 SKK a při odchodu se vrací. My kolem desáté jsme už nestihli žádné lehátko, deštník, to už bylo vše obsazené. Tak opravdu čím dřív tím líp. Ale nijak nám to nevadilo, celou dobu jsme v podstatě byli v pohybu. Celé jsme to procházeli, zastavili, vyzkoušeli a šli dál. Problém začal s Ivetkou:-))) když došla na to, že tobogán je to nejlepší co ji může potkat:-))))) To bylo šílenství. V doprovodu s dospělím mohla jít v podstatě na polovinu tobogánů, ale ty fronty byly dlouhé. Tak jsme vybrali nejmenší zlo, vystáli, s Ivkou jsem to sjela na raftu a pak už jsme se tomuto místu vyhýbali. Naštěstí bylo kam jít:-)))) Skákací městečko, bludiště, trampolíny, lodičky, vláček, bazeny....to všechno nám vydrželo na několik hodin skvělé zábavy. Stejně Tatralandie zažila ječák našeho miláčka, protože Ivetka pryč prostě nepůjdéééééééééééé.
Další den balíme a vyrážíme do Vysokých Tater. Celou Cestu z Liptovského Mikuláše do Popradu lemují krásné skalnaté hory. Jen podhůří je pořád zničené po obrovském polomu z roku 2004. Některá místa jsou již vyčištěná, ale celkový dojem je neskutečný. Místama to vypadá jako měsíční krajina, jen pahýly, hnědo, šedo. V té strašné planině stojí hotely, z každého okna jde vidět jen ta hrůza. To musí být strašné, koukat na to každý den.
Hledáme ubytování v kampu a začíná docela horor. Mám vytipované tři kempy a jeden horší jak druhý. Obrovské rovné placky bez stromů, sociálky nic moc, tak vyrážíme do čtvrtého, který jsme našli v turistické mapě. A tam to je paráda:-)))) Kemp JUPELA (http://www.tanap.sk/jupela/sk.html ) se nachází ve Staré Lesné. Je to kousíček od Tatranské Lomnice. Stan stavíme mezi stromy, teplá voda po celý den, sociálky čisté, v kempu potraviny. Líbí se nám tady. Je krásné počasí, sice teplo, ale nejsou to ty šílené 35 stupňové pařáky.
Za kempem je hotel Lesná ( http://www.hotellesna.sk/ ), k dispozici je hotelový bazen, dětské hřiště, koutek. Máme to kousíček, tak hned první den využíváme. Voda sice je 28 stupnů, ale na nějaké dlouhé čachtání to není. Cena za bazen je příjemná 90 korun za 1,5 hodiny. Ivka zdarma.
Ta byla vlastně zdarma skoro všude, jen v Tatralandii se za ni platilo.
A náš plán na Tatry?
- první den chceme jet na Štrbské pleso,
- další den na Lomnický štit
- další den na Hrebienok
- a poslední den výlet do národního parku PIENINY
Je čtvrtek ráno, svítí sluníčko my balíme bágl na tůru a vyrážíme do městečka ŠTRBA. Od tud vede tzv. Ozubnicová železnice, je to taková Tatranská dopravní rarita - vlak o dvou vagonech leze šnečím tempem do konce:-)))) Pro Ivetku bezva zážitek. Zhruba po půlhodinové jízdě vystupujeme na Štrbském Plesu. Příjemnou procházkou obcházíme celé pleso. Je tam nádherně. Voda krásně čistá, vidíme ryby:-) Pokračujeme dál k lanovce, kterou se dostaneme k chatě pod Soliskom. Ta se nachází ve výšce 1840 metrů. Nad chatou se tyčí obrovský skalnatý kopec a po něm se táhne lidský had. Opravdu tolik lidí:-))) A když tam jdou všichni, tak proč ne my že jo? Po Cornettu za 50,-- se vydáváme na cestu. Tohle je moje první tůra, při které jsem použila horské hůlky. Je to naprosto skvělá věc a bez nich už ani ránu:-))) Námaha se rozkládá mezi ruky a nohy, není to jen na nohách a druhý den to jde znát:-)
Při téhle cestě nás dostává optický klam. Od chaty jde vidět vrchol, teda pomyslný vrchol, to zjišťujeme až k tomuto místu dorazíme. Vypadalo to vcelku dobře, kopec, cesta, vrchol jde vidět, to zvládneme. Skutečnost byla jiná. Skotečný vrchol Predného Soliska se tak nějak na třikrát láme, že pořád lezete nahoru a není konec. Hodně lidí to po dosažení pomyslného vrcholu vzdává, ale my se poctivě plížíme dál. Tady si opravdu sáhnete až na dno. Musíte dávat pozor na cestu, jsou tam všude kameny, malé, velké, obrovské, pořád jdete takovýma hustýma serpentinama, lidi za váma, před váma, do protisměru. Ale Predné Solisko jsme zdolali. Připadám si jak na vrcholku světa, sice kopce okolo jsou vyšší, ale ten pocit je úžasný. Vypouštíme Ivetku z krosničky, z kamínků stavíme komíny a sbíráme sílu na obtížný sestup. Toho místa na vrcholu moc není, tak Ivku pořád musím držet a dolů moc nekoukat:-)))) Vrchol je ve výšce 2093 metrů. Právě jsme zdolali 253 výškových metrů. Ono se to nezdá, ale fuška to byla úžasná:-)))) K vrcholu se blíží další turisti, tak se chystáme dolů, aby nebylo přelidněno. Cesta dolů je snad ještě náročnější, než nahoru. Je to makačka na kolena, klouby. Od půlky sestupu už vidíme chatu a vidina dobrého jídla udělá své:-)))) Opět kapustnica, knedlíky, pivko:-) Ivetka se rozhodla na dovolené fungovat maximálně na tři lžičky jídla, jinak energii doplňovat jen sušenkama, zmrzkou a lízátkáma.
Zpět jedeme lanovkou, dorazíme na nádraží, nasedáme na zubatku a míříme zpět do Štrby.
Musím říct, že nohy jsou v pohodě a teď už neděláme žádné přestávky a další den vyrážíme na další tůru. Čeká nás Lomnický štít.
Cestou ze Štrby se zastavujeme v Tatranské Lomnici a jdeme zjištovat situaci kolem lanovky. Tady je to takové zapeklité. Cesta se skládá ze dvou úseků. Z Tatranské Lomnice vyjedete kabinkovou lanovkou na Skalnaté Pleso a teprve tam si můžete koupit lístek na cestu visutou lanovkou na vrchol Lomnického štitu. Do kabinky se vleze 15 lidí a pobyt na vrcholu je omezen na 50 minut. To znamená, že během jednoho dne za pěkného počasí se na vrchol dostane pouze 450 lidí. Ale lístek si nemůžete koupit dole. Bylo nám řečeno, že musíme přijít brzo ráno, vyjet první úsek a hned koupit lístek na Lomničák. Kolem poledního bývá vyprodané.
Ráno vstáváme brzo a k lanovce se dostáváme kolem půl sedmé. Hodinu před spuštěním lanovky. Ano jsme tady opravdu první:-))) Ale během chvilky přijíží další a další lidé. A teď ještě k počasí. Vyšlo to naprosto neskutečně. Bylo modré jasné nebe, bez mráčku, úplně kýčovitě modrá jasná barva. Říkají že takových jasných dnů je za sezonu jen pár. Prostě jsme to chytli:-)))
O půl osmé vyrážíme první lanovkou na Skalnaté pleso. Hned jdeme koupit lístky na Lomničák a dostáváme se do první kabinky. Odjezd je za hodinu. Užíváme si Skalnatého Plesa bez lidí, koukáme, fotíme tu nádhreru, Ivetka lítá, běhá. Konečně nasedáme a vyrážíme na vrchol Lomnického štítu. Cesta je opravdu zážitek, vidíte, jak vám ubíhá cesta, stoupáte pořád výš, ostatní kopce zůstávají za váma a před váme je jen jeden možný vrchol. Naštěstí cesta není natolik dlouhá, aby člověk začal přemýšlet, jestli nahoru vyjedete nebo ne:-))) Vystupujeme a máme 50 minut než pojedeme zpět. Nahoře je opravdu úžasně. Je to asi to nejlepší co jsem zatím z hor zažila. Člověk cítí pokoru před těmi velikány a na druhou stranu zase to lidské odhodlání vrchol pokořit. Hlava mi nebere jak dostali nahoru všechen ten materiál, zařízení. Ale je to tam. Nahoře je kavárna, jmenuje se Dědo. Tak se kdysi Lomničáku říkala. Dědo se zlobí:-))) Teploměr na sluníčku ukazuje neskutečných 31 stupňů. Ivetka má pusinu zamaskovanou 40 OF, sluníčko pěkně peče. Dáváme si kafíčko, Ivuš všechno prozkoumává, já ji držím za šos, sice je všude zábradlí, ale pro Ivku žádná překážka. A ten vzdoušek. Opravdu je to nádherná hodinka. Vracíme se zpět. Na Skalnatém Plesu je hodně lidí a lanovkou přijíždí další a další. Ivetka je nějak nadopovaná tím čerstvím vzduchem, po svých obchází celé Skalnaté Pleso. Teda obchází, spíš vyškrábe se na kámen, skočí, hop, a skok a pořád dokola. Na Plesem je postavená hvězdárna a od tud vychází další turistické cesty. My se vydáváme na Malou Svišťovku a dál do mezistanice kabinkové lanovky. Jmenuje se to Štart. Ivetka usíná v sedačce a my pokračujeme. Po kopcích se jde strašně dobře, sice cesta plná kamenů, ale rozhled je úžasný, je to opravdu příjemná makajda. Asi po hodině a něco scházíme do lesa a nastává taková ta lesní jednotvárnost. To už cítíme únavu, nejspíš kombinace čerstvého vzduchu, nadmořské výšky a toho nekonečného šlapání. ale přece jen se dostáváme k cíli, nasedáme, teda spíš naskakujeme na lanovku, sjíždíme do Tatranské Lomnice. Nevím jak Ivka, ale my jsme neskutečně spokojení, byl to úplně bezva den. A to ještě není konec:-)))) V kampu se rozhodujeme, že si zajdeme do Staré lesné do hotelu Kontakt (http://www.hotelkontakt.sk/) Mají tam bazen a k tomu vitální svět. Tohle zažíváme poprvé a je to teda šokáč. Vitální svět je soustava parních lázní, saun, bazenu a relaxačních místností. Jen jednu chybu to mělo, nebyla tam žádná hlídačka:-)))) Ivka byla zlatá, půlku s náma zvládla, vychutnali jsme si mentolovou saunu, bylinkovou (heřmánek, meduňku, mátu). V každé relaxační místosti to jinak vonělo a hrála jiná hudba. K tomu hora umělého sněhu na schlazení. Prostě to bylo něco naprosto úžasného a pro unavené tělo maximální ralaxace. Ale protože naše Ivetka je torpedo a tohle byla nůďa, tak zhruba po hodině jsme to vzdali a vrhli se do normálního bazenu a pořádně se vyblbli. Odchod po třech hodinách opět s řevem. Jak jinak:-)))))
Tak a máme sobotu. Ráno sluníčko, vyrážíme do Starého Smokovce a z tama pozmení lanovkou na Hrebienok. Chceme udělat okruh po vodopádech, vypadá to zase na takových 15 km, ale hustě obsazených hospodama, tak bude dobře:-)))) No bohužel, dostáváme se k druhému vodopádu a začíná hřmít. Ještě za sluníčka uděláme pár pěkných fotek, naházíme s Ivetkou metrák kamení do potoka a začíná padat voda. Zpět k první chalupě to máme tak půl hodiny. A samozřejmě že jsem nevzala pláštěnky. Na co že??? Celou dobu je tahám a ani kapka. Jeden den je nevezmu a padají sekery. Mokří se dostáváme k Bilíkove chatě. Nacvaklá lidma, tady jde vidět opravdu solidárnost:-( Musím nasadit největší drzost, prodrat se s Ivkou do restaurace a tam naštěstí nacházíme dvě volné místa. Za chvilku sice přestává pršet, chata se vyprázdnuje, ale my čekáme co bude dál. Dávám si tu nejúžasnější česnečku co jsem kdy jedla.-))) Mňamka na entou. Vylízá sluníčko, tak se rozhodujeme že jdeme dál. Po deseti minutách znovu mraky, pro Ivku už nemám další suché oblečení, tak tůru vzdáváme a jedeme lanovkou zpátky do Smokovce a z tama do kempu. Celý zbývající den odpočíváme, Ivetka si hraje se šiškama, nádobíčkem, vodou, spokojená jak želva.
V neděli ráno je zataženo, začíná pršet a my se i přesto vydáváme do národního parku Pieniny ( http://www.pieniny.sk/ ). Je to autem tak hodina cesty, říkáme si, že tam pršet nemusí. Hlavní atrakcí toho parku je splavování Dunajca na plťách. Pltě jsou dřevěné vory, vleze se na ně tak 12 lidí, obsluhují je dva chlapíci - goralové. Plavba trvá zhruba hodinu a půl a je dlouhá něco kolem 10 kilometrů. No prostě supr zážitek. Bohužel nám asi polovinu cesty prší. Jsme navlečení v pláštěnkách, Ivetka neztrácí nadšení ani elán:-))) Sedí mi na klíně komentuje všechno okolo sebe, každou větší vlnu vítá s nadšením:-)))) A naráz tichučko, beruška usnula a spala dobrou hodinu:-))) To jsem absolutně nečekala, protože tohle Ivka neumí. Neusne hned tak někde. Maximálně tátovi na zádech:-)))) Po hodině 40 minutách dorážíme na konec platby a pěškourem se vydáváme zpět. Je to takových dobrých 12 km a na konci jsme pěkně zničení. Jistí to dobré jídlo a pěkná zahrádka u řeky. ivetka si hraje a my odpočíváme. Během zpáteční cesty se vyjasnilo, svítí nám slunino a je fakt dobře. Jen dobré kafe tady teda neumí:-))))
Další den balíme a opouštíme náš oblíbený kamp. Vydáváme se směrem na jih do Slovenského Ráje. Najít ubytování zase docela fuška. nakonec zůstáváme v kempu Podlesok (http://www.slovenskyraj.sk/atc.html ), recepční nám dal k dispozici sprchu a záchod přímo na recepci. Jinak v areálu je to hrůza. Já tohle nechápu, lidí jak hadů, točí se jim to tam, tržby musí mít obrovské a oni do obnovy arealu nedají ani korunu. Ty sociálky kdyby jste viděli, to se fakt použít nedá.
Rozhodli jsme se zůstat ale jen díky čisté sociálce na recepci.
Jsme ve Slovenském Ráji a čekají nás poslední dny pochodování. Je z čeho vybírat.
První den se vydáváme na tůru Prielomom Hornádu. Je to kaňonovité údolí vyplněné řekou Hornád, tůra vede podél řeky. Místa která nejsou normálně schůdná jsou vylepšená žebříky, nášlapy, řetězy. Prostě adrenalínová záležitost. Cesta je dlouhá zhruba 9 km, na konci se napojujeme na další tiesňavu která vede Kláštovskou roklinou. To je totální džungle. Příroda je nádherná, takové na jednu stranu nedotčená, na druhou stranu člověkem pokořená. Celou cestu musíme dávat pozor. Tady se Ivetce opravdu moc líbilo. Hlídala značky, jestli jdeme správně, pořád tatina usměrňovala kama má jít, at dává pozor na bláto, vodu, kmeny. Samé dobré hlášky:-))) A taky se nám právě tady zrodila ta zásadní otázka A PROČ???? Na vše. Tak opravdu sranda:-) Kolem páté večer se dostáváme zpět do kempu, krásně unavení, ale přírodou nadšení.
Večer začíná pršet, prší skoro celou noc. A ráno zamračené. Padá rozhodnutí že končíme. Všechno jsme pobalili a nakonec se ještě vydáváme na jednu tůru. Je to další tiesňava Suchá Belá. Tato trasa je ještě krásnější než ta včerejší. Opět jdeme roklinou, vlastně korytem potoka, překonáváme překážky, lezeme po žebřících, jistíme se řetězy, používáme nášlapy, kmeny, kmenové žebříky a pořád stoupáme výš a výš. Cestu lemují vodopády (Misové vodopády - výška 28 metrů a metr od vody vedou žebříky na jejich vrchol, to byl opravdu adrenalin) Další vodopády jsou okýnkové, korýtkové, boční, kaskádové. Celé to je naprosto úžasné a neskutečné. Počasí se nakonec umoudřilo, i sluníčko svítilo. Kdyby jsme ráno nezabalily, tak asi ještě jeden den zůstaneme. Ale nakonec odjíždíme. Podle mapy jsme zdolali maličkou část turistických cest. Sem se rozhodně vrátíme a prolezeme i ten zbytek. Stojí to za tu námahu.
Tak a to je opravdu všechno. Dovolená trvala 10 dní, nachodili jsme nějakých 80-85 kilometrů. Tatin nosil Ivetku na zádech. Při jejích 13 kilech + krosnička to je slušná zátěž. Já celou dobu táhla náš žrádelník a náhradní šatník. Ještě dneska vím že mám nohy:-)))))) Ale byla to krásná dovolená. Ivetka je zlatíčko. Ještě musím napsat, že před dovolenou jsme koupili cestovní DVD přehrávač. Je to skvělá věc. Ivetce se tak pouštěly pohádky i ve stanu, pěkně se u nich večer uvolnila. Pohádku měla jako odměnu:-) A v autě ani nemluvím. Považuju to za supr investici, která se 100% osvědčila.
.....teď už můžu přemýšlet kam vyrazíme příští rok. Kde budeme překonávat sami sebe.
0 komentářů:
Okomentovat